...aneb kterak ušetřit na zdravotnictví, čili zpátky k šamanům...

Dne jednoho pátečního pan hruucoon otevřel svá víka, oční bulvy jeho stínící. Vstal, do místnosti k tomu vysádrokartovaný ku očistě se odebral a postupně si uvědomoval, že jeho já je pořád v tomto světě. Necítil se nic moc, ale sunul se bytem, předstírajíc komunikaci s kurníkem a prasopsy. 

Po odstransportování své tělesné schránky do práce pak onen onan zjistil, že jím dočasně vlastněnej koženej pytel hoven a sádla - co má k živoření vlastní duše na tomto světě materiálním - nebude zrovna v nejlepším stavu. Pocit samuraje, jenž si právě v rámci seppuku pižlá pravej podbřišek nepatřil k těm libůstkám tělesným, který zrovna tenhle den očekával. Žádnej milosrdník s katanou, jenž by ukončil jeho trápení se tu nenacházel, a tak po chvilce přemyšlování a svíjení se v křesle usoudil, že se bude muset vydat na cestu za felčary - zdálo se mu, že podobně se svíjel jeho kamarád, dyž ho kdysi vezl za jinejma felčarama se slepým střevem. Dopředu zavolal na chirurgickou ambulanci nejmenovaný fakultní nemocnice, sdělil jim jméno a pojišťovnu a tak se do papyru tam vedenýho zapsal. Poté již jen prasotělo  bolavé hruucoonovo jeho kolega do krankenhausu odvezl.

Byv dovezen u okénka sdělil své jméno, rodné číslo a pojišťovnu a tím se poznovu zapsati ráčil s tím, že asi porodí ježka v alobalu. Jako bolestín a známý hypochondr pro jistotu upozornil, že ho panděro bolí už opravdu hrozně. Byl zapsán a odkázán, aby se do naprosto prázdné velečekárny odebral a tam před třemi ordinacemi ráčil posečkati, že bude urgentně obsloužen a automat na cetle poplatkowe že jest jen pár desítek metrů po chodbě vlevo. To bylo kolem desátý hodiny ranní dle orloje středoevropského.

Po asi 10 minutách posedávání, postávání, pocení a pocitu "za chvilku to bude, maminko" uviděl pan hruucoon otevírající se dveře ordinace, i zaradoval se - leč předčasně. Ve dveřích čekárny se objevili dva mladí krásní zdraví lidé a tajemný muž v bílém hábitu jim - asi veden telepatií - vyšel naproti a za mocného hlaholu, úsměvů a otlapkávání si tyto zjevně urgentní případy odvedl do ordinace nalevo.

Kverulant hruucoon usedl na lavici, kde se oddal vychutnávání pocitu, že mu praskne břicho doprovázenýmu další zajímavostí - a to mžitkama před očima. Těmi po chvíli s děsem uhlídal jakéhosi čiperného důchodce, kterej se posadil naproti a usmál se na něj skrze husákovské teleobjektivy. Pan hruucooon si namlouval, že je to asi kouzelnej dědeček a skutečně - po asi pěti minutách se otevřela prostřední ordinace a vzdálená sestřenice scvrklý pani z Kalkaty dědulovi nějaký papyrus předávala. Lišák hruucoon toho využil, aby se oné osobě připomněl konstatováním stavu, že sebou asi sekne...

Po právu byl bolestín sjet pohrdavým pohledem a bylo mu připomenuto že nemají jenom jeho a dveře se nekompromisně před jeho drzou držkou zabouchly. Kouzelnej dědeček zmizel, z levý ordinace se ozýval hlahol (asi pořád ten urgentní příjem) a po dlaždičkách pochodoval pavouk. Po chodbě pod blikající zářivkou chodila procesí lidí s čímsi semo tamo - když tu najednou po půl jedenáctý se otevřely dveře prostřední ordinace, před tyto vylezla ona nemilosrdná sestra a řekla panu hruucoonovi "..tak teda pojďte no..."

Nebohý hruucoon se dobelhal do ordinace, pozdravil jsa vychován záda tajemného muže v bílém plášti a zastavil se uprostřed místnosti. Bílej plášť konal ve svém kompjůtru něco asi pangalaktickýho významu, protože seděl dál a zíral do monitoru. Sestra zavřela za panem hruucoonem dveře, usedla na židličku a ukázala rukou směrem k bílému lehátku. Pan nechápavý šimpanz hruucoon se na ní podíval s otazníkem v levém obočí a paní pravila "...si sedněte na to lehátko, ne?" a dodala "...vyhrňte si rukáv...eee pojišťovna?" 

Pak osoba ona odebrala panu hruucoonovi krev, vrazila mu do ruky seznámení s právy a kelímek, aby do něj šel na hajzl nachcat. Toto pan hruucoon učinil a byl instruován, aby se svlíknul do půl těla a ulehl na bílý kanape. Poloha osoby v bílém plášti se nezměnila, i ulehl pan hruucoon na kanape a snažil se nemyslet na kudlu, která mu putovala po pravé straně břichem...

Bílej plášť se najednou zvedl a odešel z ordinace. Asi po pěti minutách, během kterých se odporný simulant otočil na levej bok se pán v bílým plášti přiřítil zpět, nahlédl do papíru úslužně sestrou mu před oči vystavenýho a pravil "..ýdenjsmdoktrtacovásblí.." Zpocený pan hruucoon se jal vysvětlovat co ho bolí, leč vysvětlování bylo přerušeno zaječením pana hruucoona, když mu bílej plášť narval ruku přesně do nejbolavějšího panděromísta. Na tento spektákl reagoval bílej plášť slovy "...hm..." a posazením na židli ke kompu, do kterýho cosi naťukal a pak se slovy "..etenaregenpksevidi..sstro" zmizel z ordinace jak dávka pro cikány z pultu na sociálce. Sestra na jekot odpověděla kroucením hlavou a slovy "..tu neřvěte ateďjdětenarengen vědivovás jetodoprava dveřenakoncichodby sevoblečte..nee?"

Chvíli po jedenáctý se zpocený odporný tlustoprd hruucoon dostavil před dveře s nápisem RTG a zvonkem. I zazvonil, vylezl jakýsi vědátor a ten panu hruucoonovi vyfotil panděro a pravil mu, aby se odebral za kolegou. Pan hruucoon se dosvíjel chodbou zpět a zaklepal na dveře ordinace, kde zanechal svou bundu a batoh. Sestra vyšla, řekla "moment" a zabouchla mu před nosem.

Na toto reagoval nebohý hruucoon s nabubřelostí jemu vlastní a postěžoval si skrzevá mobil do ucha známýho, takto známýho potentáta z krankenhausu, kde dlel a sdělil mu, že za ním asi nestihne dorazit na schůzku - protože asi bídně zhebne v čekárně...ten mu vynadal a sdělil, že objednávat se do ústavu onoho skrzeva nějaký čísla uvedený na webkontaktech nemocničních můžou leda magoři jako je pan hruucoon....

Nedělo se chvíli nic, pak najednou byl do ordinace pan hruucoon uveden, kde stál bílej plášť vedle sedícího jinýho bílýho pláště. Sestra pravila panu hruucoonovi, aby si lehnul a s nábožnou úctou, vytřeštěnýma očima a slinou v koutku úst nepřítomně pravila "..se na vás koukne pan primář.."

Onen druhý plášť poté přistoupil k prokustrovu loži pana hruucoona, vyslech si jeho stesky, své ruce na něj vložil a otázal se sestry, zda injekci pan hruucoon obdržel, když si na bolest odpornou stěžuje. Ta pravila že "ó ne, nikoliv", načež tajemnej bílej plášť jí pokynul a odšumněl z kanceláře pokynuv kolegovi. Sestra pravila "..hm, hm, hm..." a vbodla panu hruuconovi jakousi injekci. Původní bílej plášť  během bodání pravil "počkáme na rengen pak budeme vědětjděte dočkrnyzťmnsle" a zmizel z ordinace.

Nebylo ani půl dvanáctý a neuběhlo tak víc než  hodina a půl od přivezení pana hruucoona. Ten usedl, zjistil, že injekce jeho bolest utlumila tak, že ho tato nenutila mumlat mantry zpocenými ústy a vytáhl časopis.

V půl jedný vytáhl pan hruucoon druhý časopis, ve dvě třetí a ve tři si půjčil od své dorazivší ženušky časopis čtvrtý. Ta mu předala pití a prohlásila slovy rouhavými, že felčaři jsou banda debilů. I pravil pan hruucoon, by slova podobná neuctivá neříkala a propustil jiv pokoji. Ve čtvrt na čtyři pan hruucoon volal opět známýmu, že schůzku nestihne, i když asi nezhebne. replica vacheron constantin

Za pět minut po telefonátu vylezla asi shodou okolností nemilosrdná sestra a pravila nesmírně zdvořile protekčnímu parchantovi hruucoonovi, že čekají na rentgen a že to za pět minut bude. A skutečně !!! Za pouhou hodinu byl pan hruucoon do ordinace pozván a bílej plášť mu sdělil "...bylatoledvinovákolika...šelvmdlukamen...mělbstejtnaurlogiji..tdymtezprvuschle.." a chtěl zmizet. Pan hysterický a netrpělivý hruucoon na něj zvýšil hlas a ptal se, kam že má doprdele jít, když ve čtyři byly ambulance zavřeny a jest čtvrt na pět.

Bílej plášť pravil "...tjavmusimřict...dybyvmodešlapřesvikendldvina...schle", načež byla záda prchajícího  pana bílého pláště panem hruucoonem ujištěna o jeho nehynoucí podpoře, až bude pan bílý plášť za ocenění svých kvalitních služeb někdy zase stávkovat...pak odešel pan hruucoon na hajzl, kde při chcaní zničehož nic cosi cinklo do chcací mušle a od té doby je klid a dodržování pitnýho režimu...

Poučením tedy jest, že až někdy někomu něco bude, je třeba volat jinam než do nemocnice o připravení slavobrány ke vstupu do ambulance, popřípadě se odebrat rovnou k šamanovi na Papuu Novou Guineu, pro zvláště otrlé jedince pak odlet do anglický státní nemocnice...tam jsou na tom ještě líp než my, čehůni sprostí, hehe.

VIVAT RUPRECHT aneb CO TĚ NEZABIJE...!!!