...aneb vzývání božstev poštovních za pomoci wušu emajlového...jakož i o moudrosti poštovně-nukleární...

Jak již bylo medle popsáno panem hruucoonem ve filipice Poštoblbka , byla sekyra válečná mezi ním a zlotřilou kravskou institucí poštovní vykopána, tváře pomalovány barvami masakry věštícími a bubny se nocí rozburácely...

I přemýšlel rek hruucoon, zda to má nechat jen tak...i usmyslel si ve své bezmezné pýše a nadutosti, že  to teda jako jen tak nenechá, protože co je moc, to je kurva moc, voni Vašnosti.

Věda, že velekněžka poštovní na amtu, kde tak ohavně narazil asi sluchu mu nepopatří, rozhodl se hruucoon vzývati přímo velekněžce Božstva nadřízená a za obětí mocných tak i učinil.

Na pergamen virtuální sepsal supliku asi u obsahu takovém, že je mu líto, že v otázkách určitých musí - ač nerad - ouřad Nejvyššího Poštomudrce z meditací utrálních vyrušovati. Nicméně, že když už tak činí, vždy se umyje, spodní prádlo si vymění, kadidly vonnými se ovoní ve svatyni k tomu v jeho chýši určené a s rukama ve výši kolenou se dostaví k rituálu do sluje jemu určené, a to papyrem modloslužebníkem pochuzkowym  vystaveném.

Že však dle jeho názoru (sic!) mu radost z dokonaného rituálu byla hnusoosobnou amtovnicí poďobanou tehdy a tehdy překažena jejím chováním Poštouřadu nehodným, ba až idiotským. Že tobolka jeho byla obrána o několik stříbrných a to zbytečně. Že by se na podobný ouřad spektakulární pan hruucoon rád leda vysrati ráčil - zatím však nemůže a že jim tedy přeje alespoň příchod nových Bohů, zásvětně-privathizateurních.

A co jako teda do hajzlu s podobnou katastrofou, i z obolusů páně hruucoonowých živenou.

A skutečně - zanedlouho při pravidelném obcování s duchy médium emajlové zjevilo panu hruucoonovi vpravdě pythickou odpověď Božstev Poštovních (ať jsou živa do privatizace)

Bylo mu tak sdělo, že hnusoosoba alias Poštoblbka jest pracovnicí pro poštoamt důležitější než stachanoff pro sovětské uhlorubání. A to proto, že tak pravila velekněžka pošty. Také že se Poštoblka se nedopustila ničehož nehodného vůči panu hruucoonovi. Důkazem jest pak v tomto artykulu filipiky páně hruucoonovy, že tak Poštoblka pravila - zda při mučení poštopalečnicemi není však známo. Také bylo panu hruucoonovi dále vysdílena informace, že lotroskopem poštovním byl ustanoven viník - modloslužebník pochuzkowyj, co panu hruucoonovi (nikoliff panu hruecoonovi) do kastlíku papyrus předvolávací vpenetrovati ráčil a také pak modloslužebný kurýr spěšný - ten že panu hruucoonovi a ne panu hruecoonovi obálku s papíry pro pana hruucoona předal medle. A že tedy oba modloslužebníci byli po právu potrestáni a to odebráním zlaťáků z jejich váčků, co odměna jim jako každý měsíc připravovaných.

Závěrem bylo panu hruucoonovi ještě do lebky dolita informace, že si ho jako platícího návštěvníka svatyně poštovní Velepoštoblbci nesmírně váží - což zjevně dokazuje prudce inteligentní vyhodnocení supliky páně hruucoonovy. Nicméně, že když si někdo přeje použít média sofistikovaná poštovní ku přenosu informací mezi ním a panem hruucoonem, MUSÍ řádně vyplniti jméno osoby obálkou skrzevá poštoamt jím oblažované, jinak že bude příště pan hruucoon opět při rituálu předávacím odmítnut a to zcela poprávu, modloslužebník pochuzkowyj bude při opakování celého ošklivého...Věc...o pinďoura kratší, asi...

Totok odpověď neochvějně břitká na supliku pana Lexe von Hruucoona byla pak služebnicí z Walhally poštovní odeslána na jméno Luxe von Hruucoona.

Pan Lex von Hruucoon bude tak evidentně čekat na odpověď - jsa osvícen a poučen moudrostí jemu Velepoštoblbci vysdílenou - do skonání poštočasů (tedy do příchodu Armageddonu poštovně-privatizatheurního)

VIVAT RUPRECHT !!!